Najrozšírenejší bojová umění sveta

Co Vám první napadne, když uslyšíte slovní spojení “ bojová umění,,? Někomu filmy s Brucem Lee, někomu bojovníci v bílých úborech zápasící na žíněnkách. Pro lidi s osobní zkušeností možná ten mystický zánět lovce-bojovníka, který je schován někde hluboko v každém z nás. Bojová umění jsou zde od samotného počátku lidstva. Jsou součástí kulturního dědictví, tvořili historii a zároveň nám dali znalosti o lidském těle, které v medicíně využíváme dosud. Podívejme se tedy na nejznámější bojová umění světa zblízka.

„Kdo pochopil dosah násilí, nebude kráčet cestou moci.“ Sun-Tzu

Karate

Karate je asi nejznámějším bojovým uměním ze všech. Z Japonska se dostal do světa až po druhé světové válce. Karate znamená v překladu prázdná ruka nebo cesta prázdné ruky (kara-te). V boji se používají údery, kopy a útoky na citlivé body na lidském těle. Záběr technik a jejich výsledného použití vždy závisí na konkrétním stylu Karate.

credit: Pixabay.com

Rozšiřování a výuka byla jiná než dnes. Techniky byly často utajovány a klany či rodiny si je mezi sebou dobrovolně nevyměňovaly. Studenti, kteří se mohli učit, byli vybíráni přímo senseiem (učitelem, zakladatelem daného stylu). Toto platilo pro kterékoli bojové umění napříč světem. Příslušníci jiných národů a klanů se s nimi setkali až přímo v boji.

Historie  

Mohlo by se zdát, že Karate je původně Japonské. Není to však tak jednoduché a může za to jeden krásný ostrov ve Východočínském moři, patřící pár století pod správu Japonska – Okinawa. Okinawa leží na pomezí Japonska a Číny a je směsí kultur obou zemí. Tvořila tranzitní místo při plavbě z Číny. Díky tomu se na ostrov dostal vliv mnichů z kláštera Shaolin s jejich formou boje či čínských veteránů pracujících jako posádka lodí.

Okinawa/credit pixabay.com

Japonské císařství si přičlenilo Okinawu vojensky. Místní měli zakázáno vlastnit zbraně a cvičit boj zblízka. Přešlo to do takového extrému, že na každou osadu byl jen 1 řeznický nůž , který hlídali japonskí vojáci. To byl jeden z hlavních impulzů vzniku Karate a několika dalších stylů, například Kobudo. Kobudo využívá zbraně, které byly původně nářadím. Tonfa či nunčak byly prvotně zemědělským nářadím na mlácení rýžové slámy.

credit: freepik.com

Mistr Funakoshi

Otcem moderního Karate je Gichin Funakoshi (nar.1868), který pocházel z Okinawy. V roce 1922 se přestěhoval do Tokia, kde začal učit karate na školách. Vytvořil standardizaci pro katu (formu) i kumite (zápas). Za svůj život významně přispěl k rozšíření karate do zbytku světa. Některá jeho pravidla se používají v soutěžním karate dosud. Karate zahrnuje kromě fyzického cvičení i duchovní a filozofickou stránku života. Základními kameny karate jsou sebedisciplína, seberozvoj, respekt a trpělivost.

credit: vecteezy.com

Hlavní větve Karate

Shorin-ryu

Řadí se mezi nejstarší a nejpůvodnější styly Karate. Byl ovlivněn čínskými technikami.

Goju - ryu

Goju kombinuje tvrdé (go) a měkké (ji) techniky. Je specifický hlubokým postojem a silnými údery.

Shotokan

Je to jeden z nejrozšířenějších stylů Karate na světě. Podobně jako Goju jej charakterizuje hluboký postoj, přímočaré údery v kombinaci s velkou silou a výbušností.

Kyokushin

Kyokushin patří mezi můj nejoblíbenější styl Karate. Je to právě pro jeho bojového ducha a praktičnost. Založil ho Masutacu Oyama (zkráceně Mas Oyama), který byl svým původem Korejec. Mistr Oyama patří mezi posledních velkých mistrů Karate, zemřel v roce 1994. Kyokushin dává velký důraz na dýchání, zpevnění celého těla a využití hybné síly ke zvýšení síly úderu. Právem se řadí mezi nejdrsnější styly světa. Kyokushin je všeobecně znám svou plnokontaktností a tvrdostí při kumite zápasech.

credit: pixabay.com

Shito-ryu

Shito je kombinací různých stylů a je známo právě pro svůj široký rozsah technik.

Wado-ryu

Wado-ryu klade důraz na obranné techniky a přirozený pohyb. Vyniká flexibilností a pro přirozenější provedení technik i účinností.

credit: Unsplash.com

Moderní Karate

Karate v současnosti není jen bojovým uměním, má také svoji sportovní formu. Je to přirozený proces při mnoha bojových uměních, jelikož doba středověkých válek skončila a sportovní zápas je jediným způsobem, jak si své dovednosti otestovat v praxi, samozřejmě již civilizovanějším způsobem. S Karate začínají už malé děti, pro které se konají i soutěže. Sportovní Karate má 2 hlavní formy. Kata a kumite. Kata je soubor technik, kde se hodnotí jejich provedení. Jedná se o určitou formu simulace bez protivníka. Kumite je kontaktní boj s protivníkem.

credit. pixabay.com

Vybavení  

Základ tvoří bílé kimono . Kimono je tvořeno kabátem, kalhotami na šňůrku a páskem (obi) . Barva opasku označuje konkrétní technický stupeň. Kimono je odkaz na časy samurajů. Šlo původně o pohřební rubáš, který se nosil pod brněním na znak toho, že jsou bojovníci ochotni bojovat až do konce a jsou ztotožněni se smrtí. Základ soutěžní výbavy tvoří chránič zubů , helma, rukavice na karate , suspenzor , holenní chrániče a chrániče nártů . bačkůrky. U dětí a dorostu se zvykne používat i hrudní chránič. Celý zápas probíhá na tatamách. Tatami jsou druh žíněnky. V moderní době má formu pěnového puzzle, kdysi byla vyrobena z rýžové slámy.

credit: pexels.com

Judo (Judó)

Jak je karate spíše o tvrdých kopech a úderech, Džudo je více o měkkých technikách jakými jsou hody, páky či škrcení. Velký důraz je kladen na techniky boků (koshi waza), obratnost a výbušnost celého těla. Jeho tvůrcem je Džigoro Kano (nar. 1882). Mistr Kano při vzniku Džuda vycházel z více zápasnických stylů, například Džu Džutsu. Džudo znamená ve volném překladu ,,jemná cesta,,. Podobně jako u jiných bojových umění je jeho součástí harmonický soulad těla a mysli. Nezdokonaluje tedy jen fyzickou kondici, ale i ducha bojovníka a jeho etický přístup.

credit: vecteezy.com

Džigoró Kanó o Judu řekl :

"Judo je prostředkem co nejefektivnějšího použití fyzické a duševní síly. Toto cvičení znamená neustálé zlepšování se po psychické a fyzické stránce prostřednictvím sebeobranných technik. Prvotním předmětem Juda je tedy sebezdokonalování, učení se být užitečným pro okolní svět.,,

credit: freepik.com

Základní pojmy v Judě (tzv. Waza)

Ippon: Nejvyšší hodnocení bodů. Dostává se za čisté provedení techniky, například hodu.

Randori: Tréninkové zápasy, které jsou základem Džuda. Jedná se o praktický nácvik technik s oponentem. Zápasníci si procvičí techniky v reálnější situaci.

Ne-waza: Techniky na zemi, které se používají po hodu nebo v případě, že soupeři skončí na zemi.

Tachi-waza: Techniky v postoji, které se používají k házení soupeře. Jejich součástí jsou hody, podměty či stržení.

Jednou z výhod Džuda je vyrovnání nepoměru mezi protivníky. Judo v plném rozsahu využívá fyziku a biomechaniku lidského těla. Díky tomu může i menší zápasník zdolat většího a těžšího soupeře.

credit: pexels.com

Vybavení

Základní úbor je judogi (judogi) . Podobá se kimonu z Karate. Rozdíl je v kabátě, který má vyšší gramáž. Kabát musí snést silná trhnutí. Klaní se koná na tatami s barevně odlišenými částmi. Technické stupně se dělí na žákovské (kjú) a mistrovské (dan). Označují se barvou na opasku (obi) .

credit: freepik.com

Sport a olympijské hry

Džudo patří mezi malou skupinu bojových umění/sportů, které jsou zastoupeny i na olympijských hrách. Součástí her jsou od roku 1964. Sportovní Džudo prošlo určitou úpravou, ale i tak si zachovalo základní aspekty z bojového umění. Upravila se některá pravidla a přepracovaly se váhové kategorie. Jeho účast na olympiádě je jeden z hlavních důvodů jeho populárnosti po celém světě. A své místo tam má právem. Učí disciplíně, sebekontrole, sportovnímu chování a bojovnické cti.

Olympijský oheň/credit: pixabay

Džú Džucu / BJJ

Džú džucu (Ju Jutsu) zlidovělo nesprávným překladem a výslovností pod názvem Džii džicu (Jiu Jitsu). Má svou specifickou odnož z Brazílie, i když je původem z Japonska, Brazilské Džu džucu (BJJ). Pro snazší přehled je budu označovat zkratkami JJ pro japonskou formu a BJJ pro brazilskou. JJ se podobně jako Džudo volně překládá jako,, umění jemné cesty,,.

credit: freepik.com

JJ patří mezi nejstarší bojová umění. První zmínky z japonské mytologie jsou staré skoro 2000 let. Začátky moderního JJ můžeme datovat od 8.-16. století. Základní techniky tvoří páky, hody, podměty, škrcení, základní údery a kopy a využívá i prvky boje se zbraní jako nůž či hůl , hlavně při odzbrojení protivníka. JJ byla totiž poslední zbraň kterou samurajové využili, pokud přišli v boji o klasické zbraně. katanu . Třeba chápat kontext doby jeho vzniku a vývoj. Středověké Japonsko bylo totiž neustále zmítáno občanskými válkami, kde bojovali šogunové (šlechta) nejen mezi sebou ale i se samým císařem. JJ přímo či nepřímo ovlivnilo i jiná bojová umění nebo probralo některé jejich aspekty. Obdobný princip biomechaniky využívá například Aikido a Džudo vzniklo převážně z technik JJ. Ovlivnilo však i styly jako Kenpo či Karate.

credit: pixabay.com

Brazilské Džu džucu (Brazilian Ju Jutsu - skr. BJJ)

Hned na začátku 20. století se jeden člověk rozhodl přetvořit JJ na novou formu. Důraz byl kladen hlavně na techniky, kde slabší a menší bojovník zdolá většího a silnějšího. Zmizely z výuky kopy s údery a boj se soustředil převážně na zem. V tu chvíli se zrodilo BJJ a jedno jméno zároveň vešlo do legend mezi velké kutily. To jméno je Carlos Gracie.

credit: pixabay.com

Cesta ke Gracie Barra

Carlos založil svou školu v Rio de Janeiru, které je považováno za rodiště BJJ. Z této školy vznikl rodinný odkaz, protože BJJ a jména rodiny Gracie zůstaly neustále spojeny s jeho rozvojem. Jeho mladší bratr Helio, zapracoval více technik pro boj proti větším a agresivnějším oponentům. Jeho doménou byl hlavně grappling – boj na zemi. Nesmíme opomenout jednoho z prvních velkých šampionů UFC, Royce Graceho či Ricksona Graceho, který je svým rekordem v počtu vyhraných soubojů považován za jednoho z nejlepších zápasníků Džucu v moderní historii. Právě výjimečné výkony Ricksona a Ryoca stály za obrovským celosvětovým rozmachem BJJ.

credit: pixabay.com

Vybavení

Základní úbor v JJ/BJJ je podobný jako v Judě. Tvoří ho hrubší kabát s tenčími kalhotami (judogi nebo zkráceně gi) . Technické stupně se odlišují barvami opasku (obi) . Zápasí se na žíněnce (tatami).

V soutěžní formě jsou zápasníci rozdělen na váhové kategorie. Zápasí se ve dvou druzích oblečení. Jedna forma je klasický zápas v gi, druhá je označena jako no-gi. Tato forma je oblíbená hlavně v posledních letech v BJJ, kde dominuje zápas na zemi. grappling. Při no-gi formě mají zápasníci na sobě moderní obtažená trička ze syntetického materiálu, často v pestrých dekoračních motivech (rash guard) a kraťasy . Rash guard je funkční oblečení používané iv MMA. Je prodyšné, rychleschnoucí a chrání před odřeninami.

credit: freepik.com

Aikido

Aikido založil Ó-Sensei Morihei Ueshiba (1883-1969) ve 20.-30. letech minulého století. Tvoří ho měkké techniky jako páky, přenos kinetické energie pohybem těla či útoky na citlivé body. Ó-Sensei Ueshiba vytvořil Aikido na základních principech Džu džucu či Džuda. Aikido znamená v překladu „cesta ke shodě“. Rozebrat však významově znaky Kanji v názvu Aikida, by bylo na několik dlouhých odstavců.

credit: freepik.com

Jeho základ tvoří techniky převážně ve stoje. Techniky jsou tvořeny pro efektivní obranu před větším útočníkem a pro jeho maximální kontrolu. Ve výsledku tak útočníkovi nezpůsobíte větší zranění, než by to situace či vaše akce vyžadovala. Zde se projevuje právě duchovní stránka Aikida. Hlavní princip je harmonie těla, mysli a duchovního nastavení. Kromě samotných technik obsahuje spoustu filozofie a spirituality.

credit: pixabay.com

Techniky jsou tvořeny účelově pro více situací. Podobné pohyby se používají při obraně proti úderu shora, odebrání meče/hole sekající svrchu či úderem hrany ruky (shuto). Techniky obrany proti noži či meči, vycházejí při provedení útoku hlavně ze středověkého způsobu boje. Čepel musela proniknout několika vrstvami brnění. Útok měl proto formu jednoho energického bodnutí či seku, místo množství rychle za sebou jdoucích nekoordinovaných bodně-řezných zásahů, s jakými se setkáváme v moderní době.

credit: freepik.com

Rozmach

Po druhé světové válce se mnoho mistrů rozletělo do světa, včetně studentů Aikida. V 50. letech se dostalo do Evropy a Severní Ameriky, kde si zakrátko získalo velkou popularitu. Největší rozmach však nastal v 70. letech. Vznikají nové federace a desítky nových škol. Aktuálně se Aikido vyučuje ve cca 140 zemích světa.

credit: pixabay.com

Vybavení

Aikido se podobně jako jiná japonská bojová umění učí ve škole zvané dójó (fon. dódžo). Podlahu dódžó tvoří tatami. Základní oblečení je bílé kimono nebo jinak keikogi, černé volné vnější kalhoty vázané kolem pasu (hakama) a opasek (obi) . Obi se narozdíl od jiných stylů rozdělují jen na bílé žákovské (kyu) a černé mistrovské (dan). Výjimku tvoří snad jen děti, kde barevné odlišení obou slouží spíše pro jejich motivaci. Aikido využívá také zbraně pro výuku odzbrojení. Setkáme se s tréninkovým nožem tanto (z gumy nebo dřeva), tréninkový meč (bokken) nebo hůl o délce 130 cm (jo) .

credit: freepik.com

Muay thai / Thajský box

Muay Thai vznikl v jihovýchodní Asii někde v oblasti současného Thajska, Mjanmarska, Laosu a Kambodže. Muai Thai má několik lokálních názvů. V Mjanmarsku (bývalá Barma) se mu říká Lehtwei, v Mjanmarsku Muai Boran. Muai ve staré thajštině znamená zápas nebo boj.

credit: vecteezy.com

Historie tvořící jednu z nejstarších civilizací

První zmínky jsou ze 7. století. Přesné období vzniku však není známo. Ví se jen to, že byl základní formou boje z blízka tehdejších thajských vojáků. Běžní lidé si všimli jeho účinnosti, takže se zakrátko jeho techniky dostaly i mimo armádu, jako forma sebeobrany. Období Ayutthaya (14.-18. století) se považuje za zlatou éru Muai Thai. Zkušení bojovníci Thajboxu byli stavebním kamenem vojenského rozmachu Thajska (obdobně iv období starověkého království Angkor). V běžné společnosti požívali velkou úctu. Muai thai byl jedním ze základů vzdělání šlechty, včetně královské rodiny. Ti byli trénováni ve školách orientovaných čistě na Muai Thai.

credit: vecteezy.com

Umění osmi končetin

Muay thai se právem přezdívá umění osmi končetin. Využívá kombinaci úderů, kopů, pák, hřebíku (způsob držení protivníka) a podmětů. V boji využívá pěsti, lokty, kolena, holenou kost i nárt. Technikami se v boji promíchával s jinými bojovými umění z oblasti, například Krabi-krabong. Thajský bojovníci jsou známý jako Nak Muay, ,, západní,, jako Nak Muay Farang.

credit: vecteezy.com

Wai Khru

Wai Khru je tradiční rituál před zápasy. Jde o projev úcty k učiteli, předkům a Thajboxu jako takovému. Má formu plynulých pohybů doprovázených tradiční thajskou hudbou. Bojovníkovi má pomoci v soustředění a zároveň zahřeje pro zápasem tělo.

credit: freepik.com

Muay thai v současné době

Stejně jako jiná bojová umění, se z Muai Thai stal i komerční bojový sport. Vzniklo několik mezinárodních federací as nimi i standardizace pravidel. Jeho popularita poslední desetiletí narůstá a velký přínos má i jeho vliv na jiná bojová umění či sporty, hlavně MMA a sebeobranné systémy, které z Muai Thai přebírají techniky a tréninkové postupy.

credit: freepik.com

Vybavení

Zápas se koná v ringu obklopeném lany. Zápasníci mají oblečené krátké šortky se širším střihem. Ochrannu tvoří rukavice podobné boxerským, jen s rozdílným střihem, chrániče chrupu a bandáže . U začátečníků i helma a holenní chrániče .

credit: pixabay.com

Capoeira

Capoeira (fon. Kapuera) patří mezi nejneobvyklejší bojová umění. Zahrnuje nejen boj, ale i kulturní a umělecký aspekt. V boji převažuje práce nohou a boků, před přímými údery. Narozdíl od Karate či Taekwonda bojovníci nepoužívají statičtější postoje, ale jsou v neustálém pohybu. Místo přímých úderů převažují otočky a obloukové kopy či údery doplněné akrobatickými prvky.

credit: freepik.com

Historie a důvod vzniku

Na důvod, proč je Capoeira tak drasticky odlišná, se musíme podívat 5 století do minulosti, konkrétně do začátku obchodu s otroky z východního pobřeží Afriky do Brazílie. Otroci měli pod hrozbou trestu smrti zakázáno cvičit boj. Měly však v omezené míře dovoleny své kulturní obřady. Afričané z oblastí subsaharské Afriky a pobřeží, mají jedno specifikum. Jakoukoli událost doprovází zpěv, tanec a hudba. Ve snaze osvobodit se vůči otrokářům, proto zamaskovaly bojové techniky do svých obřadů. To, co se majitelům plantáži zdálo jako tanec či obřad napodobující zvířata, byly ve skutečnosti nácviky kopů a utkání. Chyběl často fyzický kontakt. Dalo by se to přirovnat k tréninku kata, jaké známe z Karate.

credit: freepik.com

V písních doprovázejících jógos (dul dvou zápasníků) předávali dále příběhy bojovníků, život v Africe či každodenní trápení v řetězech pod bičem portugalských a arabských otrokářů. V Capoeiře není mnoho úderových technik s rukama. Otroci měli často ruce spoutané. Kopy a strhávací techniky s použitím trupu byly proto často jedinou možností, jak vyřadit protivníka.

credit: pexels.com

Městě Bimba

Manuel Dos Reis Machado (1899-1974) byl brazilský mistr (mestry) Capoeiry a zakladatel stylu regional. Všichni capoeiristé se oslovují přezdívkami a tak je ve světě znám jako maestro Bimba.

Mestre Bimba otevřel první oficiální školu Capoeiry. Zároveň vytvořil učební techniky, soubor cviků a významně se podílel na tom, že Capoeira odešla z dosavadní ilegality a nebyla již chápána jen jako umění používané gangy a nižší společenskou třídou. Obecně se má za to, že má největší podíl na tom, že se s Capoeiry stalo oficiální brazilské národní kulturní dědictví.

credit: pixabay.com

Současnost

Capoeira má několik stylů. Samotnému duelu se říká jogos (hra). Rozlišují se tempem, zaměřením či akrobacií. Angola je pomalejší a hraje se v nízkých výškách při zemi. Sao bento je pro změnu rychlé a obsahuje velké množství akrobacií. Basulo se zase orientuje na zápas, stržení a obloukové údery. Maculele využívá hole (kdysi i mačety ).

credit: freepik.com

Capoeira rozvíjí obratnost, kardio, flexibilitu, reflexi, vybušnost i funkční sílu. Kromě fyzické stránky učí i seberozvoji, práci v komunitě a vzájemnému respektu. Netřeba opomenout i kulturní část, protože součástí je i hra na hudební nástroje, zpěv písní v portugalštině či učení se o brazilské a africké kultuře a historii. Je skvělým začátkem pro děti a často se využívá i jako doplněk k jiným sportům pro rozvoj flexibility, obratnosti a odhadu vzdálenosti. V současnosti existují desítky federací zastřešující miliony cvičenců po celém světě, například Abadá, Oxumare či Vem Camará. Sportovci si mohou své schopnosti ověřit na různých kontinentálních mistrovství a mistrovství světa.

credit:pexels.com

Vybavení

Základní úbor tvoří jen volné pružné kalhoty a opasek z lana (corda). U žen samozřejmě i triko nebo tílko. Cvičí se naboso. Barva cordy odlišuje jednotlivé technické stupně a odkazuje na běžné oblečení capoeiristů v minulosti. Pocházeli z chudých poměrů a tak opasek tvořilo lano, se kterým se svazovaly balíky bavlny v přístavech a plantážích.

credit: freepik.com

Jóga (fon. žoga) se hraje v kruhu zvaném roda, po jehož obvodu stojí ostatní cvičenci a přístojící publikum. Capoeiristi bojující ve středu kruhu začínají před hudebníky a průběžně vždy jednoho vystřídá capoeirista z okraje kruhu. Musí reagovat nejen na rychlost tempa, jakou hudebníci hrají ale i na okolí, aby při akrobacii a kopech v plné rychlosti netrefili kolem stojících. Základní hudební nástroje tvoří berimbao (má formu luku s kovovou strunou, kde ozvučnici tvoří vydlabaná dýně – calabaza) a vysoký buben – atabaque. Kolem stojící vytleskávají rytmus a spolu se podílejí i na kolektivním zpěvu.

Taekwondo

Taekwondo využívá převážně silné kopy a údery. Dal by se jednoduše rozdělit na tradiční bojová umění a soutěžní Taekwondo. Jeho součástí jsou i formy tvz. poomse nebo tul. Jedná se o soubor seřazených cviků, které by se daly přirovnat ke kata z Karate. Součástí ukázek jsou i prorážecí techniky, kde bojovníci prorážejí částmi těla střešní tašku či navrstvený stavbařský ytong.

credit: freepik.com

Historie

Taekwondo patří mezi nejmladší bojová umění. Vzniklo v 50. letech minulého století. Vychází ovšem z jiných starších stylů z Číny, Japonska a starých korejských stylů, společně nazývaných Taek Kyon. V 60.-70. letech nastává sjednocení a masivní podpora kwanů ( škola pro výuku bojových umění) i ze strany státu.

Generál Choi Hong Hi

Je právem považován za ,,otce Taekwonda,,. Prosadil se za sjednocení různých korejských stylů a jeho zařazení do armády jako jeden z hlavních prostředků boje beze zbraní. Patřil k zakládajícím členům dosud největší organizace zastřešující Taekwondo - ITF (International Taekwon-Do Federation).

credit: freepik.com

Moderní doba

Největší popularitu dostává Taekwondo po zařazení do programu olympijských her v Soulu roku 1988. O pár let později, v roce 2000, se již představil v Sydney jako oficiální olympijský sport.

credit: freepik.com

Taekwondo zastřešují dvě hlavní organizace

ITF - International Taekwon-do Federation založil generál Choi Hong Hi a klade důraz na tradice a klasická bojová umění

WTF - World Taekwondo Federation se stará hlavně o soutěžní formu Taekwonda a zodpovídá za Taekwondo na olympijských hrách

credit: freepik.com

Vybavení

Základní úbor tvoří dobok . Dobok se skládá z bílého kabátu a kalhot. Doplňuje jej opasek, jehož barvou se označuje technický stupeň taekwondisty/tky. Taekwondo má silné kopy a údery. Součástí sparingu jsou proto i ochranné pomůcky. Nesmí chybět helma , rukavice, chránič chrupu, tenisky , chrániče holení a nártů a masivní hrudní chránič . Při zápasech se zasazují kopy, které jsou schopny lámat kost. Bez této ochrany by sportovní Taekwondo nebylo možné.

credit: freepik.com

Kung Fu

Kung Fu patří mezi nejstarší a nejpestřejší bojová umění. Zahrnuje nejen pestrou paletu úderů a kopů, ale i stržení, boj na zemi či kondičně-meditační formu. Seznam stylů, které pod kung fu spadají, je rozmanitý a dlouhý. Zmíním například Wushu, Tai chi, Shaolin, Sanda či Wing Chun. Je silně ovlivněno taoismem, konfucianismem a buddhismem. Kung Fu v překladu znamená - ovládat umění. Mistrem Kung fu se proto z filozofického hlediska může stát každý, kdo dokonale zvládá své řemeslo na všech úrovních.

credit: freepik.com

Větve tisíciletého stromu

Přesně určit, kdy Kung fu začalo, snad není možné. Můžeme se však ztotožnit s obdobím 2.-3. století před naším letopočtem, kdy se o čínských bojových uměních našly první zmínky. Důvodem je i fakt, že starověkou Čínu tvořilo několik roztříštěných království, která neustále bojovala mezi sebou. Každý styl boje ovlivňoval lokální mistr, politická a náboženská situace či přírodní podmínky. To je i důvod tak rozmanité a široké diverzity stylů kung fu.

credit: pixabay.com

Šaolinský klášter

Snad nejznámějším místem spojeným s historií Kung fu je klášter založený v 5. století buddhistickými mnichy na úpatí hory Sung - šan. Legenda říká, že bojové umění naučil místní mnichy indický mnich Bódhidharma. Ať už to bylo tak nebo ne, místní mniši používali a zušlechťovali boj zblízka celá staletí. Používali ho nejen na obranu, ale i jako formu fyzického a psychologického cvičení.

credit: pixabay.com

Šaolinský klášter se na staletí stal centrem, kde se vyvíjely různé styly a rozšiřovaly se do zbytku Číny i okolních zemí. Odtud se koneckonců dostali i do Koreje a na Okinawu. Kung fu se stalo i nedílnou součástí čínské armády, kde šířilo nejen techniky boje, ale i filozofickou stránku. Klášter zažil několik zlatých období i zničení. Přežil však s mnichy a jejich Kung fu dodnes, čímž patří mezi nejstarší školy bojových umění na světě.

credit: pixabay.com

Zanechat vzkaz

Lidí tvořících Kung fu jak jej známe dnes, je obrovské množství. Podívejme se alespoň na pár jmen, která zanechala nezaměnitelný odkaz.

Ng Mui

Ng Mui patří mezi legendy Kung fu a považuje se za zakladatelku stylu Wing chun. Podle legendy byla jednou z pěti starších mnichů, kteří přežili jedno ze zničení klášteru Šaolin. Informace o ní jsou jen z ústního podání, proto není jisté zda šlo o reálnou osobu nebo legendu. Stala se však symbolem ženské síly a emancipace a inspiruje ženy začít s bojovými uměními. Wing chun je po technické stránce vůči jiným stylům jednodušší a využívá sílu protivníka vůči němu. Používá základní principy biomechaniky a fyziky s kombinací krátkých úderů a kopů.

Yip Man - Ip Man

Mistr Ip se narodil v roce 1893 ve městě Foshan. Byl ze zámožné rodiny, což mu dovolovalo se plně věnovat Kung fu. Jeho styl byl Wing chun. Právě efektivnost tohoto stylu vede k tomu, že z něj pochází spousta významných mistrů. Během japonské okupace Ipova rodina upadla do chudoby. Nezabránilo mu to však v dalším tréninku a své znalosti předával dál běžným lidem, aby se mohli efektivně bránit proti okupantům. Ipova osobnost inspiruje dosud, protože šlo o dobrosrdečného, přátelského a klidného člověka s obrovskými znalostmi Kung fu.

Bruce Lee

Bruce Lee je v kinematografii znám jako filmová hvězda. Za jeho úspěchem však stojí právě láska ke Kung fu a není divu, že patřil mezi poslední žáky mistra Ip Mana. Narodil se v roce 1940 v San Francisku, ale vyrůstal v Hong Kongu. Odmala byl obklopen bojovými uměními. Jeho nadšení a zkušenosti ho vedly k vytvoření vlastního stylu Jeet Kune Do. I díky filmům a osobnímu charismatu patřil mezi největší popularizátory bojových umění minulého století. Bruce zemřel předčasně ve věku 32 let. Jeho odkaz však zůstal hluboce zarytý do světa bojových umění. Učil své žáky trénovat tělo i mysl ve vzájemné harmonii, myslet mimo běžný rámec a hledat nové cesty, být individualista a neustále se zdokonalovat.

credit: pixabay.com

Moderní Kung fu

Kung fu patří v současnosti mezi nejpopulárnější bojová umění. V Číně se trénuje běžně v parcích, kde jej praktikují najednou lidé všech věkových skupin (např. Tai Chi), je součástí výcviku v armádě a rovněž i na školách. Trénuje se soutěžně, jak modernější Sanda, tak tradičnější styly.

credit: pixabay.com

Vybavení

Vzhledem k pestrosti stylů v Kung Fu, využívá každý styl jiný úbor a vybavení. V kontaktních bojových formách se zápas koná na žíněnkách. Například ve stylu Sanda tvoří základ chránič hlavy , chránič chrupu, rukavice , hrudní chránič a chrániče holení a nártů . Bojovníci mají oblečené červené nebo modré trenýrky a tílko . V Tai Chi se nosí tradiční lehká košile s volnými kalhotami a lehké tenisky.

credit: freepik.com

Zápasení

Zápasení existuje v mnoha formách. Každá část světa má svoji formu boje, kde se zápasníci snaží protivníka přitlačit o zem nebo vytisknout z vyhrazeného prostoru. V Turecku je to Yagli Gures, v Nigérii Dambu a v Číně mají Shuai Jiao. Všechny mají podobný základní princip obsahující páky, hody, držení, škrcení a kontrolu těla protivníka.

credit: pixabay.com

Dějiny staré jako lidstvo samy

První informace o zápasení máme už z egyptských fresek z náhrobků starých 3200 let př. nl. Vzpomíná se iv eposu o Gilgamešovi (Sumer, 3. stol. př. nl). Nejvíce informací a dědičnou tradici západní kultury máme však z antického Řecka. Pankration byl základní forma boje z blízka a kromě škrábání očí a kousání neobsahoval žádná pevná pravidla. Byly dovoleny i kopy a údery, takže měl blíže současnému MMA (mixed martial arts), za jehož předka se považuje. Zanikl poté, co ho starověcí křesťané označili za pohanský zvyk a zakázali. Ožívá svůj návrat ve skupinách nadšenců, kteří se ho snaží znovuzrodit na základě aktuálních poznatků ze zápasu a archeologických nálezů.

credit: pixabay.com

Řecko-římský styl

Řecko-římský styl má určitý základ v původním Pankrationu. Vznikl v Římské říši po asimilaci řecké kultury. Při zápase se neútočí na nohy. Zaměřuje se na sílu horní části těla.

credit: pixabay.com

Volný styl

Vznikl ve 20. století. Je výsledkem vlivu různých evropských zápasnických forem ze středověku, Řecko-římského stylu a zkušeností s různými kulturami Afriky a Asie během koloniálních dob. Využívá i útoků na nohy. Techniky doplňují různé akrobatičtější prvky pro dosažení výhodnější pozice či převahy nad protivníkem.

credit: pixabay.com

Olympijské hry

Ve formě Pankrationu bylo zápasení součástí antických olympijských her. Dochován je již rok 648 př. nl. Zápasení bylo tehdy syrové, plné krve a zlomených kostí. Často skončily zápasy smrtí soutěžícího. Mistři v Pankrationu patřili mezi nejváženější část obyvatelstva a měli určitý status tehdejších celebrit.

credit: pixabay.com

Ve formě Řecko-římského zápasu se stalo pevnou součástí moderních olympijských her od roku 1896. Z původně surového bojového umění vznikl sport s uniformními pravidly, asociacemi a kluby. Aktuálně se zápasu věnují již všechny věkové kategorie a má svůj vliv i na sebeobranu či pořádkové složky při zadržování osob.

credit: pixabay.com

Vybavení

V závislosti na stylu se při zápasení používají helmy, chrániče na zuby, suspenzor a zápasnické boty . Oblečení tvoří singlet. Jednolitý těsný úbor z elastického materiálu. Zápasí se na podložce - tatamách.

credit: pixabay.com

Závěrem

Jak řekl jeden z největších šermířů starého světa, Miyamoto Musashi. Je lepší být bojovníkem v zahradě, než zahradníkem v boji. Ať už si vyberete kterékoli bojové umění, bez ohledu na důvod, dá vám více než očekáváte. Nabytá vůle a disciplína vám dodá nejen sílu, ale i kontrolu nad svým tělem a myslí. Dotlačí vás za vaše hranice a vytvoří zcela nový pohled na svět a sebe sama. Objevíte nejen nové možnosti vašeho těla, ale sáhnete si na své skutečné hranice. A je snad něco cennějšího, než posunout své schopnosti na vyšší úroveň a zjistit, jaká síla ve vás dřímá? Hlavně, pokud s tímto vědomím získáte i nové znalosti a pouta mezi lidmi, které pochopí jen ti, kteří si procházejí stejnými výzvami spolu s vámi.